Už nevolej
Vzbouzí se den, světlo nutí mě vstát
a začít žít.
Pustit zprávy ranní, vodu na kávu dát
a zkusit bdít.
Má my dojít od Tebe psaní,
jak na tom vlastně jsem.
Jestli co bylo se vrátí a my se spolu sejdem.
Káva voní zkouším horkou ji pít
a nesrkat.
je to stejně těžký¨, jak slzy v očích mít
a nemrkat.
Pošťáci už na zvonek zvoní
a zdraví dobrý den.
Podpis za důvěrný dopis,
a my zas o dům dál jdem.
Rf: Je v něm jen kratičký vzkaz,
psaný tvojí rukou už nevolej.
Abych pochopil vzkaz
musím stokrát ho číst už nevolej,
jak tečka za láskou zní, už nevolej.
|